Merano, druhý domov

Miluji cestování, moře, a hlavně aktivní dovolenou. V dnešní pro tuto zálibu nelehké době jsem proto hledala místo, které mi umožní užít si vše naplno. Volba padla na oblast v Jižním Tyrolsku na italské straně „Merano“. Je to ráj na zemi, to pochopila i princezna Sissi, která v druhé polovině 19. století město navštívila čtyřikrát.  

Už cesta od Brennera byla akční, zvolili jsme totiž trasu mimo dálnici přes passo Giovo, tolik motorek a rychlých vozů pohromadě jsem již dlouho neviděla. Milovníci tzv. „vraceček“ a úžasných pohledů toto místo milují. Postupně se vystoupá až do výšky 2094 m a následně se klesá do údolí Val Venosta. Cesta je lemovaná vinicemi, ovocnými sady a vede skrz nádherná městečka. Naše cesta končí v lázeňském městečku Merano v hotelu Villa Tivoli necelých dvacet minut chůze od hlavní promenády.  Hotel má zajímavou historii, která se datuje až do roku 1880.

Našim hlavním cílem byla pěší turistika a oblast Merana je opravdu lahůdkou pro všechny milovníky aktivní dovolené. V samotném městě najdete mnoho promenád s různou délkou a obtížností a v okolí je nepřeberné množství turistických tras včetně hřebenových pochodů. První den jsme po naprosto úžasné snídani vyrazili na stezku Tappeiner, která začínala nedaleko našeho hotelu a vedla nad městem s úžasnými pohledy, lemována borovicemi, cypřišemi a restauracemi s dobrým místním vínem. Promenády na sebe navazují, a tak jsme se ještě prošli po Zimní promenádě podél řeky Passirio, která je mimo jiné oblíbená mezi „rafťáky“. Opět nás nadchla scenérie, místní kavárničky s pravou italskou zmrzlinou. No v nohou jsme měli asi 12 kilometrů, a tak jsme v hotelu před večeří relaxovali u bazénu.

Na následující den jsme měli naplánovaný nejdelší pochod, a to ze S. Leonarda podél řeky Passirio – stezka má poměrně velké převýšení a je zajímavá spektakulárními konstrukcemi kovových mostů a chodníků. Na začátku trasy jsme potkali pár spoluchodců, ale prakticky jsme šli sami úžasnou přírodou, kde řeka opravdu čarovala. Z plánovaných dvanácti kilometrů nakonec bylo dvacet, ale ani to nám nezkazilo dobrou náladu. Po moc dobrém jídle jsme prozkoumali bývalý vojenský bunkr z roku 1940 a pokračovali s malým zaváháním v cestě k autu. Dlouho asi nezapomenu na menší kolizi s místními zemědělci, kdy jsme „ochutnali“ vůni venkova. Cesta vedla přes čerstvě hnojené louky a mé boty ještě dlouho po návratu ze srpnové dovolené nevalně voněly. Po návratu do Merana byla zasloužená večeře a odpočinek. 

Říká se, že třetí den je kritický, a tak jsme si naplánovali objevování autem. Prozkoumali jsme okolí a navštívili pár hotýlků i vinařství. Okolní městečka mají neskutečnou atmosféru, mě osobně uchvátilo Avelengo Hafling, které leží v horách obklopené loukami, pastvinami a nedaleko lyžařských vleků. V Meranu si totiž v zimě i zalyžujete. Pro náročné lyžaře toto místo není, ale je ideální pro rodiny s dětmi. Po cestě domů jsme navštívili vinařství Cantina v Marlengu, kde se ochutnávka vydařila a v kufru auta skončilo několik kartonů dobrého moku. Večer jsme strávili v poklidu v hotelové restauraci u dobrého vína. Na další den jsme museli načerpat síly. Měli jsme naplánovanou hřebenovou túru, která začínala z horní stanice Merano 2000, a na večer jsme měli objednanou večeři ve vyhlášené michelinské restauraci Andrea Fenoglio.

Ráno po snídani jsme vyrazili autem směrem k Avelengu, předpověď počasí nebyla příliš příznivá, nicméně naše plány jsme nezměnili. Parkoviště u lanovky bylo plné, a to nás utvrdilo, že nezaprší. Vyjeli jsme lanovkou a rozhodli se pro trasu na Kesserlberg do 2 300 m. Šlo se nám skvěle a dokonce nám vyhrávala krásná zvonkohra od místních pasoucích se krav. Každý zvonec měl jiný tón a při pasení to opravdu byla „muzika“. Celý výstup byla také pastva, ale pro oči. Nádherné louky plné koní, krav a koz, vodopády a potůčky, to vše s námi obdivovalo poměrně mnoho turistů, od kterých jsme se později oddělili. Po výživném obědě jsme zaveleli k autu, neb se počasí začalo kazit. No nebudu nic nalhávat, takovou průtrž a bouřku jsem již dlouho nezažila. Cesta dolů byla strastiplná a opravdu náročná, partner byl na změnu počasí vybavený lépe, a tak jsem promočená byla jen já, no ale náladu mi to nezkazilo, nebyla jsem v cíli jediná a večer nás čekal kulinářský michelinský zážitek. Restaurace Andrea Fenoglio není veliká, ale velmi útulná. Šéfkuchař Andrea každého pozdraví a pomůže s výběrem jídla, nebudu Vám dělat chutě, ale rozhodně si hvězdu zaslouží a já se tam musím vrátit a opět potěšit mé chuťové kanálky. Na závěr jsme se krásně prošli do hotelu a ještě si více užili krásnou atmosféru za teplého večera.

Předposlední den jsme jeli do botanické zahrady na zámku Trauttmansdorff, kde pobývala zmiňovaná Sissi. Zahrada je plná překvapení, od voliér přes provazové mosty po jezírko plné leknínů a obrovských kaprů koiů. Nečekali jsme, že v zahradě budeme celé dopoledne, ale stálo to opravdu za to. Po dobrém obědě jsme museli nakoupit čerstvá jablka z letošní úrody a další pochoutky italské kuchyně.  K hotelu jsme jeli kolem hipodromu. No nebyly dostihy?  A tak program na odpoledne byl jasný. Vstup na závodiště je jen 5 EUR a bylo celkem narváno. Náš kamarád je znalec koňských dostihů a vřele nám návštěvu doporučil. Závodiště je obrovské a jely se rychlostní i překážkové závody. Byla jsem překvapená, kolik českých koní a žokejů bylo na startu. Jen mě mrzí, že jsme si nevsadili, čich na vítěze jsme kupodivu měli dobrý. Ve třetím závodě vyhrál žokej Faltejsek na nádherném koni Northerly Wind.  Atmosféra byla bouřlivá, fandění a obdivné výkřiky, no prostě srdeční jižani. 

Bohužel den je příliš krátký na tolik zážitků a my se museli balit. Ještě naposledy jsme se prošli po promenádě a dali sbohem Meranu. Následující den jsme pádili k domovu, ale rozhodně nám zbylo ještě mnoho k objevování, a tak se určitě vrátíme. A možná ještě letos na lyže. Tak uvidíme, třeba bude pokračování příběhu……..

Fotogalerie – Merano